Fan Fiction s Mirem >> 5.díl
Wanna be affs?? >> Click
Soutěž: Na co myslí? >> Tady! :D

4.díl

24. srpna 2011 v 15:19 | Jammie :P |  Charita mi dala lásku
Čtvrteční den mi v práci nějak neutíkal, všechny děti byly nějaké smutné, většina byla znavená lečebnými procesy. Celý den jsem pečlivě pracovala a musím, že mě inspirovali dvě věci: 1. už můj bišonek, kterého jedu večer vyzvednout a musím se přiznat, že i blížící se koncert Mira, který jsem již od soutěže líbil, ale nějak jsem neměla čas na to se tomu věnovat. Dokonce jsem neznala ani jednu písničku.
Bylo šest večer, dětem jsem popřála dobrou noc. Nasedla jsem do auta a zajela k nejbližšímu zverimexu, koupila nutné věci a rychle jsem jela pro bišonka, celou cestu jsem vymýšlela jméno, když jsem se blížila do vesnice, kde jsem si ho měla vyzvednout rozhodla jsem se pro jméno: Taffy.
Taffynku jsem vyzvedla, zaplatila, vzala papíry a jela domů. Doma jsme si to užívali, byla tam docela sranda. Měla jsem docela hlad a tak jsem si šla udělat minutku, na nic jiného sem neměla čas. Moc jsem se věnovala Taffyně!


V noci byla naprosto hodná a tak jsem byla vyspalá. Dnes už jsem neměla nic na práci a tak jsem zůstala doma. Začala jsem si balit a kolem poledního jsem jela s Taffynou k našim, kteří slíbili, že se o ní postarají než přijedu. Vyjela jsem tedy o trochu dřív než jsem myslela směr Bratislava. Do Bratislavy jsem dojela po 3,5 hodinách. Byly asi 4 hodiny ale byla jsem po cestě a tak jsem zalezla do svého hotelového pokoje. Hodila jsem taškou do kraje pokoje a hupsla jsem do postele. Usnula jsem a vstala jsem asi v 9 hodin. Rozhodla jsem se jit projit po Bratislavě, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Asi po hodině jsem usedla v jednom parku a přemýšlela jsem nad zítřkem. V tu chvíli jsem za sebou ulyšela hlas.
"Čo tu robí taká mladá, pekná slečna sama v túto dobu?"
"Co? Kdo jste?"
"Prepáč, nechcel som ťa vyľakať. Ospravedlňujem sa." řekl ten tajemný, ale trochu povědomý hlas.
"V pohodě" řekla jsem a zaostřila abych viděla toho, kdo tam stál. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem zjistila, že je to opravdu on. Miro Šmajda. Nemluvila jsem jen jsem koukala a nechápala
"Stalo sa niečo? Si v pohode, môžem si prisadnúť?" zeptal se mě.
"Jo pojď. Ne v pohodě, jenom nevěřim že jsi, kdo si"
"To nechápem, prepáč" řekl s velkym úsměvem.
"Ježiš, promiň to vyznělo blbě. No já jen, že nevěřim, že mluvim s tebou jako Mirem"
"Takže aj ty si ma hneď spoznala. Tak to si ma prekukla! Sakra! A povieš mi konečne čo tu v tuhel dobu robíš?"
"No, tak tady v Bratislavě čekám na tvůj zítřejší koncert a tady v parku sedim a přemýšlím"
"Nekecej, naozaj si prišla na môj koncert? Tomu neverím: D"
"No vlastně, přijela jsem za tebou, doufala jsem, že budu mít možnost s tebou o něčem důležitým promluvit" řekla jsem a sklopila oči.
"No a máš tú možnosť už teraz, aj keď neviem či sa mi to vyplatí ti ju dať, chcem ťa vidieť na koncerte."
"Neboj, já sem řekla, že jsem přijela kvůli hovoru s tebou, ale neznamená to, že na ten koncert nepujdu :)"
"Vieš čo? Porozprávame si o tom zajtra pri obede, pozývam ťa. Teraz už by si sa mala ísť vyspať. Hodím ťa na hotel!"
"Nebudu tě obtěžovat zítra na obědě a ještě teď v autě, zvládneme to na koncertě"
"Neodvrávaj mi! A poď "

Hodil mě domů, celou cestu si se mnou povídal a tak jsme se během asi deseti minutové cesty stihly dohodnout, že mě vyzvedne v půl dvanácté. Byly jsme před hotelem a tak jsme se rozloučili. Vystoupila jsem a šla jsem rovnou do koupelny. Napustila jsem si teplou vanu a uložila se do ní a ležela bych tam asi do teď kdyby voda nevychladla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama