Fan Fiction s Mirem >> 5.díl
Wanna be affs?? >> Click
Soutěž: Na co myslí? >> Tady! :D

Martin Harich : Velký rozhovor

25. srpna 2011 v 10:30 | Jammie :P |  Martin rozhovory
Motiv detailu novinky

Kdyby ho nakonec nechytil zpěv, možná, že by dnes Martin Harich (16), nejmladší finalista letošní federální SuperStar, studoval místo gymnázia dopravní školu. Od dětství ho totiž fascinovaly vlaky a lanovky. Ve dvanácti ale tenhle muzikální kluk z Liptovského Mikuláše začal hrát na kytaru a přihlásil se do soutěže, v níž uspěl. Nyní chystá se svou kapelou první desku, na kterou si téměř všechny písničky napsal sám. Dost možná, že singl Nezvestná - jedinou neautorskou skladbu - jste už slyšeli.
Při rozhovorech často padají otázky, na které dotazovaní neradi odpovídají…
Martin Harich:
…to je pro mě nějaká psychická příprava?
Vůbec. Nebudu se tě ptát na nic nepříjemného, naopak by mě zajímalo, jestli je nějaké téma, ke kterému by ses rád vyjádřil, ale nikdo se tě na něj nezeptal.
M. H.:
Ufff, ze kterých novin že to jsi? Psycho? Psycho.cz? Jestli teda mám chuť říct něco světu, jo? Třeba světový mír. Zkusím si to rozmyslet, než bude konec rozhovoru.
Když jsi byl malý, vystupoval jsi ve folklórním souboru, kde tě příliš nebavila taneční složka.
M. H.:
Já jsem hlavně vždycky zpíval.
Martinův otec: Ono to bylo spíš takové chození než tanec.
M. H.: Ano, já jsem si tam tak chodil. Většinou někde vzadu (směje se).
Měl jsi tehdy sen být něčím jiným než muzikantem?
M. H.:
Celé moje dětství se dá rozdělit na několik period. Každé období trvalo zhruba měsíc, tehdy jsem tu věc, která mě zrovna bavila, dělal snad na milion procent.
Bavily mě vlaky, každý den jsem několik hodin seděl u přejezdu, v ruce notýsek a psal jsem si, kdy který vlak projíždí a v kolik hodin se zavírají a otevírají závory. Když mě pak lidi u přejezdu neviděl, chodili a ptali se, kde je ten Harich?
Zájem o vlaky vystřídaly vleky a lanovky, které jsem pozoroval, když jsme jezdili lyžovat. Fascinovalo mě, jak fungují, takže pak byly všude po dědině natahané šňůry. Doma jsem si vyráběl modely z papíru, měly i motorek, takže fungovaly. Potom přišly na řadu kolotoče, ty mě taky strašně bavily, a tak jsem chtěl být kolotočářem. I kolotoče jsem si doma vyráběl.
Otec: A dinosauři.
M. H.: Jasně, ti mě taky fascinovali, takže jsem se učil nazpaměť celé encyklopedie. Úplně fanatický jsem byl. Sbíral jsem angličáky a známky a taky jsem chtěl být moderátorem. No a v jedenácti přišla muzika, ta mě zatím drží a snad nepustí.
Když malý Martin Harich zrovna nestavěl lanovky a nesbíral angličáky, co ještě dělal? Chodil ven, nebo si raději doma četl?
M. H.
: Většinu života jsem strávil na dědině. Tam tehdy žilo asi sto obyvatel. Teď po SuperStar už jich je tam víc, protože udělali kanalizaci (směje se). Když jsem byl malý, nebylo tam moc dětí, takže jsem měl jen jednoho kamaráda. Většinou jsem byl spíš sám.
Takže sis hodně četl?
M. H.:
Ano. Teď už tolik nečtu, protože nemám moc času, ale čtení mám velmi rád. Samozřejmě jsem přečetl všechny Harry Pottery, ty jsem úplně hltal. Pak Záhady od Alfreda Hitchcockaa podobně. Někdy mě s tím čtením museli krotit, jednu dobu jsem četl celý den od rána do večera a nic jiného jsem nedělal.
Bavila tě i povinná četba ve škole?
M.H.: Když nám dali povinnou četbu poprvé - knihu Jar Adely Ostrolúckej, to je o Ľudovítovi Štúrovi (mimo jiné kodifikátor současné spisovné slovenštiny - pozn. red.), všichni frkali, jaké je to nesnesitelné čtení. Mně to naopak strašně bavilo. Takže i vztah k povinné četbě jsem měl kladný. Zlom nastal a ve chvíli, kdy jsem naplno začal dělat muziku. Pak šly ostatní věci na druhou kolej.
Nikdy jsi nepochyboval o tom, jestli je hudba pro tebe to správné? Jestli má smysl se jí naplno věnovat?
M. H.:
Když jsme třeba hráli dva dny v kuse, řekl jsem si, že třetí den už hrát nebudu a půjdu se radši pořádně vyspat. Rozhodně to ale nebylo tak, že bych třeba týden v kuse nehrál na kytaru, protože by mě najednou nebavila. To se mi ještě nestalo.Když jsem kytaru chytil do ruky poprvé, samozřejmě, že jsem si neřekl, že se přihlásím do SuperStar a udělám klip na MTV, to je jasný. Fascinovala mě hudba a texty, takže hudbu dělám kvůli muzice samotné.
Jaký máš vztah k ostatním nástrojům?
M. H.:
Kromě kytary si dokážu zahrát na flétnu, na bicí, na klavír a na brumli. Jsem na sebe strašně hrdý, že umím zahrát na brumli. Víš co to je? Takové to peuuooommm peuuooommm (napodobuje zvuk brumle). Úplně skvělá věc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama